„Galeere“ předcházela největší tvůrčí mezera v historii kapely, obě dosud nahraná alba dělil pouhý rok, zatímco na nové se muselo čekat hned tři. Důvody jsou ale bohužel nepříjemnější, než bych původně očekával. V jeden a ten samý rok ukončili Cold Dimensions spolupráci s GEIST a aby toho ale nebylo málo, Padraiq (kytara) a Renegade (basa) krátce na to ukázali zbytku záda taktéž. Začínat se tedy muselo prakticky od začátku; sestava se totálně přeorientovala, přišli noví členové a materiál se skládal pozvolna a beze spěchu. A i to dalo vzniknout tomu, že Němci stvořili nejsilnější skladby ve své historii, který jsou rozmanité a epické s neuvěřitelnou dávkou atmosféry, ale i nečekané a hlavně plné vlivů, které s sebou přinesla nová krev.Ačkoli se nejedná o koncepční materiál v tom pravém slova smyslu, váže ho dohromady společná mystika. Promo fotografie (mimochodem asi nejkrásnější a nejzajímavější, které jsem kdy u kapely viděl) jsou situovány do prostředí lodi na moři, kdy jednotliví členové zastávají úlohu duchů či něčeho podobného. Je to tedy právě nekončící moře, která skladby na „Galeere“ spojuje.
Black metal, který GEIST produkují a produkovali, můžeme nazývat experimentální, avantgardní, abstraktní, atmosférický, neuchopitelný, je to jedno. Vždy se totiž dobereme výsledku, že je přinejmenším svojský a neobvyklý. A jeho vnitřní život je na „Galeere“ ještě více postřehnutelný. Kytarové melodie působí uceleně a skladby díky své délce nabízejí mnoho motivů, které nikdy předtím nebyly u Němců ke slyšení. Hlavně, co se různých syntetizátorů a kláves týče, vyhráli si s tím GEIST na výbornou, neboť právě tyto momentky z člověka udělají strnulého a pohlceného dějem. Ano, je to v podstatě jako výpravný film, při kterém můžete mít zavřené oči. Jednu chvíli se budete vznášet na vlně při mohutném větru a než se nadějete, sfoukne vás dolů, kde se budete klidně kolébat při měsíci a téměř nehybné hladině. Co ale vždy zůstane, je naléhavost a touha oči neotvírat.
Téměř se až divím, jak se podařilo vypilovat zvuk. Pokud ho totiž porovnáme s „Kainsmal“, kde byl tak trochu pěstí na oko díky své agresi a téměř žádné hloubce, jedná se o zcela jinou kapelu. Klávesy korespondují s kytarami a vše má dostatečné vyznění, i basa je čitelným nástrojem, což se v minulosti u GEIST vůbec nedalo brát za samozřejmé. Tedy jednoduše řečeno, jedná se o krok vstříc celkové atmosféře. Některé momenty jsou stejně agresivní jako v minulosti, ale jejich vyznění je někde zcela jinde, tento lahodný kovový zvuk je něco, co se každý den neslyší. Ale za tyto změny nejde chválit jen sound, ale samozřejmě i nové nadšení, které kapela získala, neboť GEIST před „Galeere“ a po „Galeere“, to jsou dvě zcela odlišné kapely. Kompozice jsou mnohem rozvinutější, složitější, více protkané neelektrickými nástroji. Toto vše vede k efektivitě u posluchačského úspěchu, který si „Galeere“ získá, pevně v to věřím.
Chtěl bych recenzované album doporučit všem, kteří mají zájem slyšet počin, kde je soustředěno tolik nápadů, kolik mnoho kapel dohromady nestvoří za celou svou existenci. Kde je vše zkomponováno a nahráno zcela plynule a nenásilně. A pro všechny, kteří se bojí k albům přistupovat s očekáváním; zde to klidně udělejte, neboť pokud alespoň trochu vnímáte black metal let posledních (a jeho mizérii), chytne vás „Galeere“ za srdce. Je to nejen velmi moderní deska s nadstandardní produkcí, ale i opus, který nenechá nikomu nic zadarmo. A pak, že se pro úspěch musí vystupovat pryč z black metalového žánru?
K recenzi poskytl: Lupus Lounge
